Artist: Michaela Thelenová (Ústí nad Labem / Czech Republic)
Presented work: „untitled” (2008)
Text by Petra Kutálková, La Strada, Czech Republic, o.p.s.
[DE]
[EN]
[TR]
[HR]
[SI]
[HU]
[CZ]
Lidskoprávní dokumenty včetně Deklarace práv osob pracujících v sexbyznyse zdůrazňují právo člověka na život, svobodu a bezpečnost. Na základě těchto práv nesmí být nikdo nucen poskytovat sexuální služby proti své vůli, anebo vykonávat tuto aktivitu za podmínek, se kterými nesouhlasí.
V diskuzích jsou však mnohdy směšovány pojmy „prostituce“, „nucená prostituce“ a „obchodování se ženami“. Zatímco při obchodování se ženami či při nucené prostituci dochází k závažnému porušování práv vykořisťovaných osob, prostituce jako taková by měla být (a v některých státech i legislativně je) nahlížena jako legitimní zdroj obživy.
Podle ILO je však i v dnešní době nuceno poskytovat sexuální služby proti své vůli či pod hrozbou trestu minimálně 1 390 000 lidí ročně. Ženy nucené k prostituci si nesou následky negativně ovlivňující psychiku, zdraví, ekonomickou i sociální sféru života. ě nevládních i mezinárodních organizací se proto snaží upozornit jak širokou veřejnost, tak i zákazníky placených sexuálních služeb na to, že ne všechny ženy, které v prostituci pracují, tuto práci vykonávají dobrovolně.
Ženy, které byly k prostituci nuceny a staly se obětí trestného činu obchodování s lidmi či dalších trestných činů souvisejících s nucenou prostitucí, se často a opakovaně obviňují za to, co zažily. „Jak jsem mohla být tak naivní a věřit té nabídce?“ „Neměla jsem se pokoušet hledat práci v zahraničí, je to moje vina. Nenávidím se!“ „Vyčítám si, že jsem se nepokusila znovu o útěk. Neustále se mi to vrací. Nikdo nepochopí, jak jsem se tenkrát bála o život. Cítím se tak špinavá.“ „Dělala jsem to jen kvůli dětem. Vyhrožoval, že pokud nepřinesu peníze, nebudou mít večer co jíst. Jsou tak malinké…“
Překonat myšlenky na vlastní vinu je více než složité. Zejména pokud ženy slýchají obvinění ze svého okolí. Ostatně mohou předpokládat, že je uslyší. Výroky, že byly naivní, příliš vyzývavé, věděly, co budou dělat, že mohly utéct...že si za všechno mohou samy, slýcháme často. Společnost je, podobně jako oběti znásilnění či domácího násilí, vidí jako spoluvinice. Podobně uvažují i ženy, které s poskytováním sexuálních služeb souhlasily. Netušily však, že budou nuceny k sexu bez ochrany, znásilňovány, bity a drženy bez peněz, které si vydělaly. Fakt, že za násilí je vždy za každých okolností vinen pachatel, se bohužel zatím v našem vědomí neusadil tak pevně jako stereotypy, které také v ženách vzbuzují pocit, že na situaci, kterou prožily, nesou svoji vinu.
Petra Kutálková
La Strada Česká republika, o.p.s.
Nebylo mi dovoleno dokonce ani spát. Mohla jsem jíst, ale velmi rychle, jen několik minut. Neměla jsem právo spát. Kdybych se rozhodla jít do postele, zbil by mě a vyhodil na ulici.