Artist: Nikolin Bujari (Tirana / Albania)
Presented work: „Blood Feuds“ (2008)
Text by Adela Demetja
[DE]
[EN]
[TR]
[HR]
[SI]
[HU]
[CZ]
Kanun neboli Kanuni i Lekë Dukagjinit (Zákoník Leka Dukagjina) je soubor zákonů zavedený knížetem Lekem Dukagjinem, který platí hlavně v severní Albánii a v Kosovu od 15. století. Tento zákoník se předával z generace na generaci ústně a poprvé byl sepsán a kodifikován až v 19. století Shtjefënem Gjeçovem. Zákoník je rozdělen do částí, které obsahují zákony upravující oblasti manželství, narození, úmrtí, pohostinnosti a dědictví, a které v severní Albánii tradičně tvoří základ samosprávy. Kanun se v silně ozbrojené kmenové společnosti, kde čest muže byla vším, stal všeobecně přijímanou formou spravedlnosti. Kanun obsahuje především ustanovení týkající se zabíjení tak, aby nedocházelo k vyhlazení celých rodin. Bylo ustaveno toto pravidlo: Každý, kdo zabije, bude zabit. "Krev se splácí krví". Krevní msta trvající někdy po generace postihovala celé rodiny.
Krevní msta a další pradávné zvyky přežívaly mnoho staletí. Během čtyřiceti let komunistického režimu byly případy zabíjení kvůli krevní mstě v Albánii vzácné. Po pádu komunismu v 90. letech 20. století však došlo k jejímu obnovení. Absence právního pořádku po pádu režimu přivedly mnoho Albánců zpět k odvěkému zvykovému právu uplatňovanému v kmenové společnosti v minulosti a téměř každý dnes vlastní střelnou zbraň.
Podle Výboru pro národní usmíření, albánské nevládní organizace, která se zabývá zprostředkováním smíru mezi znepřátelenými rodinami, jsou tisíce albánských rodin uvězněny koloběhu zabíjení v duchu pravidla 'oko za oko, zub za zub'. Je to proto, že prastarý společenský kodex definuje domov rodiny jako prostor, v němž je zabíjení ze msty zakázáno. Domov je pro lidi v ohrožení jediným bezpečným místem. Tisíce mužů a chlapců v celé Albánii se tak krčí doma, zatímco venku na ně číhají rodiny nepřátel. Velice znepokojující je také skutečnost, že krevní msta se dnes týká celých rodin – jak nejbližší rodiny osoby, která někoho zabila, tak i její širší rodiny, včetně žen, dívek a malých chlapců. Výsledkem toho je, že stovky dětí po celé Albánii žijí prakticky v domácím vězení – ze strachu před jejich zabitím v rámci krevní msty. Mnohé děti mají tu smůlu, že se narodily v rodině, jež je zapletena do krevní msty, a pocity těchto izolovaných dětí a možnosti jejich vývoje se dají jen těžko popsat. Kvůli svému uvěznění doma nemohou tyto děti chodit do školy, ani se zapojit do jiných činností odehrávajících se mimo domov. Ministerstvo školství zřídilo programy, které dětem, které jejich rodiny účastnící se krevní msty z bezpečnostních důvodů zavírají doma, poskytují učebnice a učitele. Jestliže dnes dosud funguje struktura Kanunu, ukazuje to na nefunkčnost soudního systému a nedostatek státní podpory. Albánský trestní zákoník neobsahoval žádná ustanovení, která by krevní mstu přímo postihovala; až v roce 2008 novelizovala vláda trestní zákoník tak, aby krevní msta byla protizákonná a trestně stíhatelná.
"Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství"; nikoli však v Albánii.
Adela Demetja