Künstler: Miklós Erhardt & Dominic Hislop (Budapest)
Abgebildetes Werk: The Inside Out project was initiated and organized by artists Dominic Hislop and Miklós Erhardt, in 1997-98 – almost exactly ten years ago. The photograph on the poster was made by Ferenc Budai, one of the participants of the project, in June 1997.
Text von Miklós Vecsei (Vice-president of the Hungarian Malteser Charity Service, Budapest)
[DE] [EN] [TR] [HR] [SI] [HU] [CZ]
Poznámky k úpravě zákona
15. října 2007 přijal maďarský parlament návrh jednoho z poslanců na úpravu zákona, který umožňuje legální ubytování osob bez domova ve stanech. Poslanec chtěl pomoci; vládní zmocněnec pro záležitosti lidí bez domova odstoupil z funkce.
Problém nespočívá ve stanech, ale v "právu" na ně. Jako sociální terénní pracovníci také používáme stany, přikrývky, spací pytle, pleny, plastové fólie, a dokonce i cigarety a alkohol – cokoliv, co zmírňuje utrpení v extrémních situacích. Skutečnou otázkou však je, zda by mělo sociální právo v prvním desetiletí 21. století řešit problém tímto způsobem.
V posledních letech lidé zaznamenali, že mnozí politici, zvláště ti komunální, považují problém bezdomovectví za problém veřejné hygieny, něco jako odhazování odpadků, psí exkrementy nebo cokoliv jiného, co narušuje estetickou harmonii města. Většina úsilí byla věnována "zneviditelnění" tohoto problému, nikoliv jeho řešení. Bylo vydáno mnoho nařízení zakazujících žebrání na veřejnosti, která se horečně snažila vyhovět neúnavnému, byť pochopitelnému volání veřejnosti po pořádku. Když dokážeme takové útoky odrážet –prosazováním práva bezdomovců bydlet například v podchodech – považujeme to za úspěch. Ale zanechává to hořkou pachuť v ústech.
Během posledních dvaceti let se bezdomovectví stalo součástí každodenního života. Počet lidí na ulici se možná nezvýšil, ale práh tolerance se snížil a to způsobilo, že společnost má sklony chovat se jako jejich soudce. Ale účetnictví nepomáhá. Bezdomovectví je sociální nemoc – spíše než ubytování ve stanu potřebují lidé bez domova přesnou diagnózu: jak akutní nebo chronický je jejich stav, a jaká by měla být vhodná léčba. V případě onemocnění je právo člověka na uzdravení jediným právem, které dává smysl. Všechny znamenité výsledky, jichž dosahují profesionálové pracující s bezdomovci, přicházejí bez aktivní podpory zákonodárců a společnosti vniveč.
Zatímco linky důvěry, terénní služby, krizové dodávky, rozdávání jídla a čaje a nonstop zdravotní střediska prokázaly v posledních letech všeobecnou společenskou angažovanost, přičemž projekt dotovaného sociálního bydlení nabízející řešení více než tisícovce lidí využíval společnost samotnou jako východisko nápravy, záležitost s ubytováním ve stanech situaci jen zamotala. K výše zmíněné úpravě zákona navíc došlo ve chvíli, kdy odborníci v rámci nové strategie začali probírat otázku, jak dlouho se společnost může dívat na stovky bezdomovců, kteří se stávají oběťmi zimy. Může být jejich "právo" umrznout přebito právem odborníků zasáhnout? Může existovat pozitivní nulová tolerance? Jestliže jsme nedospěli k jednoduchým odpovědím, musíme pokračovat v debatě. Jakékoliv zjednodušující řešení zneužívající představu o právech zde nadělá více škody než užitku.
Miklós Vecsei
Viceprezident maďarské Maltézské pomoci
bývalý vládní zmocněnec pro záležitosti lidí bez domova