Künstlerin: Sanja Iveković (Zagreb)
Abgebildetes Werk: „Rastavljena“ (1982–2007)
Text von Suzana Kunac (B.a.b.e., Zagreb) [DE] [EN] [TR] [HR] [SI] [HU] [CZ]
Média v Chorvatsku přisuzují ženám stále nižší společenskou hodnotu tím, že jejich obraz redukují na reprodukční funkci a fyzický vzhled, čímž idealizují symboly ženské krásy, jako je schopnost plodit děti a věnovat se práci v domácnosti. Média ukazují veřejnosti ženy prostřednictvím obrázků jejich těl – jako matky a sexuální objekty. Skutečné zkušenosti žen, jejich osobní a kulturní hodnoty i jejich profesionální úspěchy přitom pro publikum médií zůstávají neviditelné. Taková stereotypní prezentace v reklamě a v médiích nejenže ohrožuje důstojnost žen i mužů, ale také porušuje princip rovnosti pohlaví jak v soukromé, tak ve veřejné sféře. Více než deset let neochabujícího odporu feministek vůči stereotypům i rostoucí vědomí o diskriminaci žen a chápání její nepřijatelnosti v médích postupně přinesly změny zkostnatělých společenských hodnot.
Ženy prolomily to "ohlušující ticho" a jsou nyní aktivní jak v institucionální, tak v osobní rovině. Na institucionální úrovni se jim podařilo založit Dozorčí radu pro média (2006), čímž docílily toho, že stát poprvé finančně podporuje obsah médií, která propagují rovnost pohlaví (červenec 2007). "Pokud jde o otázky porušování lidských práv, je stát povinen zasáhnout a zaručit rovnost všech občanů v každém ohledu – i v médiích. Dokud budou v médiích přetrvávat ignorance a patriarchální a sexistické stereotypy, je stát povinen reagovat, a to jak zákonnými prostředky, tak takzvanou afirmativní akcí, neboli pozitivní diskriminací." (Snježana Matejčić, předsedkyně Dozorčí rady pro média, červenec 2007).
Na osobní úrovni si 75% chorvatských žen uvědomuje, že "ženy jsou v médiích většinou prezentovány jako krásky z kouzelného světa", nebo jako "mladé, krásné a atraktivní". Ale zároveň říkají, že se jim takový obraz žen nelíbí! Zvyšuje se počet žen, které si uvědomily, že média ukazují ženy převážně vulgárním a ponižujícím způsobem, redukují je na spotřební zboží a prezentují je jako sexuální objekty, čímž jen upevňují stereotypní představu o vztahu mezi muži a ženami. Tyto ženy se stále hlasitěji domáhají pozitivní společenské změny a osobně požadují od těch, kteří za toto perpetuum mobile patriarchátu nesou odpovědnost, tedy od vydavatelů a majitelů médií, aby roli, již určili ženám prostřednictvím reklamy a médií, přehodnotili.
Ačkoliv k dosažení rovnoprávného zastoupení mužů a žen v médiích musíme ještě urazit dlouhou cestu, ženy v Chorvatsku ukázaly, že mají dost síly a schopností k tomu, aby na společnost zapůsobily a prosadily změny společenských hodnot, jež povedou k získání svobody názoru a aktivní role ve veřejném životě.